www.vtipyoskole.cz - Na webu najdete desítky vtipů o škole. Vybrali jsme pro Vás různé školní perličky a delší textové vtipy ze školy. Hodně smíchu nejen s vtipy o učitelích a žácích.

Vtipy o škole
1-10 | 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
  • Kdo chodí do školy nebo někdy chodil, ten má rád vtipy o škole, nejlepší jsou zde.

Vtipy o škole

Učitelka: „Pepíčku, když říkám, že je to ropný magnát, co asi může prodávat?”
Pepíček nejistě: „Magnety?”
Nová paní učitelka říká své třídě: „Teď se mi pěkně představíte. Třeba ty, chlapče, jak se jmenuješ?”
„Já jsem Prokop Buben.”
„To mě nezajímá, pověz mi, jak se jmenuješ.”
Zeměpisářka se při probírání České republiky zeptá: „Pepíčku, kde je Mimoň?”
„Na Marsu.”
Přijde učitel do třídy a zeptá se: „Tak děti, tato místnost má 15 metrů čtverečních a sluníčko sem svítí pod úhlem 20 stupňů. Kolik je mi let?”
„To nevím,” ozve se nesměle ze zadní lavice, „ale to sluníčko už vám asi začíná lízt na mozek, protože kecáte hovadiny.”
Kárá deváťák na školním záchodě, který je celý začouzený, přítomného prvňáčka: „Ty nevíš, že se na záchodě nesmí kouřit?!”
„Vím,” odvětí mladší žák, „ale přeci tě nebudu bonzovat!”
„Paní učitelko, mohl bych vás o něco poprosit?” hlásí se František.
„Samozřejmě, co potřebuješ?”
„Mohla byste mi tu pětku z písemky napsat do žákovské bílou propiskou?”
Náš učitel na klavír s oblibou říkává: „Bacha na Bacha!”
Učitel k žákům ve druhé třídě: „Kdo jsou lidé, kteří si berou věci, i když jim nepatří?”
Děti nechápou.
„Tak například: Co bych byl, Pepíčku, kdybych teď sáhl takhle do tvé kapsy a vytáhl 50 korun?”
„Kouzelník, pane učiteli.”
Učitelka v zeměpise: „Kde je Česká republika, Fero?”
Snědý žák se domnívá: „Někde za Prahou?”
Na výletě najde jeden ze školáků granát. Učitelka ho okřikuje: „Nehraj si s tím, nevíš, co to je! Okamžitě to zahoď!”
reklama
reklama
„Děti, ví někdo z vás, z čeho vzniknul člověk?”
„Prosím, z člověkosaura.”
Začínající učitelka si chce na své třídě vyzkoušet poznatky z psychologie: „Každý, kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví.”
Po chvilce se v tiché třídě postavil Pepíček. Kantorka povídá: „Pepíčku, tak ty si myslíš, že jsi hloupý?”
„Ne, prosím, ale přišlo mi nefér nechat vás stát jedinou.”
„Až se vysmrkáš, tak tě vyvolám,” povídá nepozornému žáčkovi učitelka.
„Tak to já budu smrkat celou hodinu!”
Chlubí se student gymnázia spolužákům: „Už tu matiku umím! Brácha mi to včera vysvětlil.”
Jedné žačce se na tom něco nezdá: „A kolik je bratrovi?”
„No, jedenáct.”
Učitelka upozorňuje žačky na negativní účinky alkoholu: „Děvčata, dávejte si pozor na alkohol. Tak například takové Martini. Když už ho musíte pít, dejte si nanejvýš dvě skleničky. Jak si dáte tři, skončíte pod stolem a když vypijete čtyři, skončíte pod hostitelem!”
„Co udělal neblaze proslulý kníže Boleslav?”
„Zavraždil svého bratra Václava.”
„Výborně. A co udělal Boleslav II.?”
„Zabil Václava II.?”
Paní učitelka si dávala s dětmi hádanky. Dal tedy jednu i Pepíček: „Je to pro vás, dává se to do váz, vytáhne se to a kape z toho. Co je to?”
„???”
„Přece květiny.”
Paní učitelce se to velice líbilo a o přestávce hned dává tuto hádanku kolegyni: „Je to pro tebe, dává se to do tebe...”
Tu ji zaslechne Pepíček a povídá: „Vykat, paní učitelko, vykat. Jinak je to penis.”
Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova „jelikož” a „patrně”. Přihlásí se Janička: „Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet.”
Další děcka sypou z rukávu podobně geniální nápady, až se přihlásí Pepíček: „Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy.”
„Ale, Pepíčku,” namítne kantorka, „tam není ani jelikož, ani patrně.”
„No, to taky není všechno,” říká Pepíček a dodá: „Jelikož neumí ani slovo anglicky, patrně se jde vysrat.”
Známý skrblík dostal trojku. Učitelka to komentovala slovy: „Kdo šetří, má za tři.”
„Jakejpak Michal Goliáš?!” zlobí se na Pepíčka učitel.
„A tak,” trkne to žáka. „Michal byl David!”
reklama
reklama
Jde učitelka s postiženými dětmi na výlet a ukazuje jim: „Podívejte se, děti, mrtvý pták.”
Děti koukají na nebe a diví se: „Kde?”
Oblíbený výrok mnoha našich kantorů: „Žáci, jistě vás bude zajímat dobrovolný domácí úkol.”
Zeměpis: „Hlavní město Turecka?”
„Islámbull.”
Při hodině chemie: „Co se může vypařit stejně rychle jako voda?”
„Peníze,” praví žák. „Ty se vypaří, ani nevíte jak!”
Dva přátelé a spolužáci si po prázdninách vyměňují své zážitky.
„Představ si, že jsem byl s taťkou šplhat v Alpách a málem jsme zmrzli!” chlubí se Petr.
Dan se pousměje: „No vidíš, a já byl zase s rodiči u moře a málem jsme se upekli!”
Učitelka před školou zavětří: „Hoši, já tady cítím trávu!”
„Aby ne,” říká jeden hulič, „vždyť je tu všude okolo trávník.”
Školní třída je na návštěvě v papírně a průvodce všem pokyne: „Vezměte si na hlavu přilby.”
„Proč?” diví se žáci.
„Posledně tu spadla dvou lidem na hlavu cihla,” vypráví jim hrůznou příhodu zaměstnanec papírny. „Chlapec neměl na hlavě přilbu a zahynul na místě, dívka přežila.”
„Já tu dívku znám,” zvolá Pepíček, „chodí v přilbě pořád dokola a stále se směje!”
Říká paní učitelka Pepíčkovi: „Dojdi mi, prosím tě, pro mapu do kabinetu.”
„Dobře, díky, nashledanou!”
„To není fér,” stěžuje si učitelce při výpočtu obsahu sedmák, „Kamil má kruhy pod očima!”
Paní učitelka přijde do první třídy a ptá se dětí, kdo zná nějaké anglické slovo. Pepíček vstane a řekne: „Tráva.”
Učitelka namítne: „Ale to není anglické slovo.”
Pepíček odvětí: „To nevadí, ale je to OK.”
Student se ptá nového spolubydlícího z venkova: „Proč boxuješ do zdi?”
„No, je to obývací pokoj, ne?”
„Paní učitelko, nedivte se, že mám tak rozjařený hlas,” omlouvá se Pepíček, „vždyť je jaro!”
„Musím tě pokárat, Jiříku,” praví vychovatelka. „Za trest nepůjdeš na karneval!”
„ČNB je samej bank,” vykládá před tabulí Pepíček.
Učitelka se jeho podivné definici velmi podiví, a proto se zeptá: „Jak to myslíš?”
„No, minule jste nám to přeci říkala, že ČNB je banka bank.”
Učitelka zkouší: „Na co se používá kyselina sírová, Aničko?”
„No... na hubení myší...”
Pan inspektor navštíví hodinu angličtiny. Paní učitelka s nádherným zadečkem se předkloní, něco napíše na spodek tabule a řekne: „Pepíčku, přelož to.”
Chlapec praví: „To je ale nádherná prdelka!”
„Špatně, ty sprosťáku!” rozzlobí se učitelka.
Pepíček se nakloní k inspektorovi a vyčítá mu: „Když neumíte anglicky, alespoň nenapovídejte!”
Před maturitou: „Já jsem v pohodě!”
„Ty vole, cos spolykal?”
Dívka skládá maturitu z biologie. Dostane otázku týkající se pohlavních orgánů. Přestože je dívka v praxi docela zběhlá, teorie jí moc nejde. Předseda komise je biolog a chce té nešťastnici trochu pomoci. Zeptá se tedy: „Zde vidíte kostru člověka,” (a ukazuje při tom na model běžný na každém gymnáziu) „povězte mi, prosím, zda v této pánvi byly mužské pohlavní orgány nebo ženské.”
Té kostře ve škole všichni říkali Karel, a tak dívka použije ženskou logiku a odpoví, že mužské. Na to pan profesor s úsměvem odvětí: „Ano, někdy také, milá slečno.”
Vypráví spolužák spolužačce: „Včera jsem na diskotéce potkal tvoji mámu.”
„A co říkala?”
„Že jí je míň než tobě.”
Paní učitelka se ptá dětí, jakou poslouchají hudbu. Zvedne se prales rukou: „Já poslouchám Maxim Turbulenc!”
„Já Kabát!”
„A já zase Těžkej Pokondr!”
„A já poslouchám maminku!”
Profesor: „Kolikrát můžete odečíst 7 od 83 a kolik zůstane?”
Student: „Kolikrát chci, pokaždé zůstane 76.”
Dějepis: „Pepíku, jak tě mohlo napadnout, že po sobě lidé ve středověku stříleli mor?!”
„No, kosila je přeci morová rána...”
Dva spolužáci se pohádali a jeden řekl: „Víš co? Polib mně!”
„Tak jo,” začepýřil se druhý a políbil ho.
Učitel se ptá žáka: „Kde leží Afrika?”
„Na mapě.”
Učitelka přijde do třídy a zezadu se ozve: „Čau, účo!”
Změří si provinilce pohledem a začne hlasitě nadávat. Když jí už viditelně dochází hlas, hoch konstatuje: „Tak sorry! Ale je to tu stejně jako u debilů, když vás nesmím ani pozdravit!”
Na dějepise: „Znáš jméno nějakého významného Slovana, Pepíčku?”
„Ano, prosím. Slovan Liberec, Slovan Bratislava...”
„Co je to tam za šum v posledních lavicích?!” zlobí se učitelka.
Zezadu se ozve: „To si Kamil otevřel atlas na stránce s Niagarskými vodopády!”
Povídá Pepíček po písemce spolužákům: „Chtěl bych jedničku, ale určitě nedostanu ani dvojku, protože jsem se učil na trojku, napsal jsem to na čtyřku a dostanu pětku!”
Pan učitel přistihl Marka na záchodě, jak kouří.
„Počkej, až to řeknu tvému otci!” vyhrožuje mu.
„Prosím, nedělejte to, pane učiteli,” škemrá žák. „On by na mně pak loudil kusovky!”
Učitelka češtiny trpělivě vysvětluje: „To 317 až 320 za Fráňou Šrámkem je stránka, kde tohoto spisovatele najdete v učebnici, ne jeho životní data!”
Pepíček vylije ve škole mléko a učitelka se ho ptá: „Tak co bys dělal, kdyby se ti to stalo doma?”
„Řekl bych to mamince, ta by tátovi vrazila hadr a ten by to utřel!”
Před školou u silnice byla cedule s nápisem: „Pozor, nepřejeďte děti!”
Jeden z žáků tam dopsal: „Počkejte si na učitele.”
„Vaněčku, popiš nám podle obrázků v učebnici, jaký je rozdíl mezi kostrou orangutana a kostrou člověka.”
„Sím, kostra orangutana se připitoměle šklebí a kostra člověka se zlověstně mračí.”
Učitel si na chvíli zaskočí do kabinetu a když se vrátí zpátky do třídy, najde svou učebnici na zemi.
„Vždyť jsem na ni dal těžítko!” podiví se.
Pak mu náhle svitne, rozhlédne se kolem a rozzuřeně zvolá: „Kde je to krásné drahé těžítko?!”
„Na co chodit do školy?” zlobí se Pepíček. „Svačinu si můžu sníst i doma!”
Přistihl mě učitel, v záchodě cigarety. Říkám: „Jé, to jsem ani nevěděl, co jsem všechno vypil!”
Paní učitelka řekne dětem, aby si na zítra donesly svá zvířátka a ukázaly, co je naučily. Druhého dne vyvolá Aničku a ta má pejska. Řekne: „Popros.”
A pejsek: „Haf! Haf!”
Paní učitelka na to: „No dobře, Aničko. Další půjde Honzíček.”
Ten má papouška a řekne: „Ahoj.”
A papoušek: „Ahoj.”
Paní učitelka na to: „No, ještě lepší. A teď Pepíček.”
Ten má hada. Vezme ho, roztočí a práskne s ním o lavici. A had: „Sss!”
„No, co to je!” zlobí se učitelka.
Pepíček škemrá: „Ještě jednou, paní učitelko!”
Vezme hada, roztočí ho, práskne s ním o lavici a had: „Sss!”
„Co děláš, Pepíčku?!” rozčílí se učitelka. „Nech toho!”
A Pepíček zase prosí: „Ještě naposledy, paní učitelko!”
Vezme hada, roztočí, práskne s ním o lavici a had: „Ssskákal pes!”
„Z vás by byla parádní doktorka,” povzdechl si kantor medicíny.
„A proč mě teda necháváte rupnout?” tázavě se na něj obrátila mladá studentka.
„Bohužel jste zatím jen parádní...”
„Horáčku, Horáčku,” kárá žáka matikář. „Ty nevíš, kolikrát musíš vynásobit devět, abys dostal dvacet sedm?!”
„Třikrát,” ukřivděně pronese Horáček.
„Ano, ale tolikrát ti taky museli spolužáci napovědět!”
Učitel se ptá studentky: „Vy jste blondýnka?”
Dívka udiveně vyhrkne: „Ne.”
„Tak proč jste tak blbá?”
„Můj kamarád se jmenuje Černý,” svěřuje se psycholožce sedmák. „Nejsem rasista, když ho uhodím?”
„Ferry neznamená anglicky tramvaj,” opravuje žáka angličtinářka. „Nebo snad chceš jet z Doveru do Calais přes moře tramvají?”
„Slyšela jsem, že váš pan učitel byl za mlada profesionálním hokejistou, Karlíku.”
„Byl, mami. Dneska jsem zrovna dostal za vyrušování osobní trest deset minut.”
„Paní učitelko,” povzdechl si Honza, „nechci nic říkat, ale jestli nám pořád budete dávat tolik učení jako dneska, tak mi z toho praskne hlava.”
„Neboj,” zpraží reptala brýlatá fuchtle za polorozpadlým stolem, „to není nic, s čím by si současná chirurgie nevěděla rady!”
„Proč vyhazuješ ten chleba, Jonáši?!” zlobí se učitelka.
„Prosím, napadl mi ho kůrovec.”
Poznámka v notýsku, kterou jsem si vykoledoval v divadle: „Smrká na pohřbu.”
O přestávce: „Co děláš s tou sekerkou?!”
„Sekám latinu!”
Učitelka se ptá Pepíčka: „Co nám můžeš povědět o vlaštovkách?”
„To jsou velice moudří ptáci - jak začne škola, odletí do jižních krajin!”
Přihlásí se Pepíček na začátku hodiny a namítne: „Paní učitelko, ale dneska nemůžeme psát.”
„A proč bychom nemohli?” diví se učitelka.
„No, já nemám gumu.”
„A co má jako být?”
„No, náš táta říká: Není guma, není nic.”
Učitelka nakreslila na tabuli jablko a ptá se dětí: „Co jsem to nakreslila?”
Přihlásí se Pepíček: „Prdel.”
Učitelka se rozplakala a vyběhla ze třídy. Za chvíli do učebny vkročí ředitel a křičí: „Proč jste paní učitelku dohnali k slzám? A kdo nakreslil na tabuli tu prdel?”
Nepřítomný žák omlouvá svou absenci třídní učitelce: „Minulou hodinu fyziky jsem zkoušel vynález kola v praxi.”
Matka telefonuje učitelce: „Prosím vás, nedávejte dětem úlohy z matematiky, ve kterých láhev piva stojí korunu osmdesát. Manžel pak nemohl celou noc usnout!”
Učitelka zadala dětem: „Napište osm molekul vody.”
Pepíček píše: „H2O, H2O, H2O...”
Pepíček prosí o velké přestávce spolužáka: „Hele, Fando, já tady čtvrtou hodinu nebudu, musím k doktorovi. Nemohl bys mi teď na chvíli půjčit sešit, že bych si to od tebe opsal?”
„Jak jsi přišel na to, že ten anglický článek byl o Karlu Gottovi, Pepíku?”
„Podle toho He’s got.”
Při zkoušení z našich předchůdců učitel zhodnotil žáka: „Podle toho, jak se vyjadřuješ, jseš neandrtálec!”
Matfyzák přijde na přednášku asi o půl hodiny později a když vstoupí do třídy, profesor se ho zeptá, proč jde tak pozdě. Student na to: „Pane profesore, já se vám omlouvám, ale co se nestalo. Vstanu pozdě, a tak abych stihnul vaši přednášku, osedlám koně a jedu do školy na koni, když mi náhle na náměstí Republiky chcípnul.”
Profesorovi se to nechce věřit, ale nechá ho sednout. Za půl hodiny přijde jiný student s úplně stejnou výmluvou. Profesor už má zlost a když pět minut před koncem přednášky přijde další student, profesor se ho jedovatě zeptá: „Tak co, pane kolego? Taky vám na náměstí Republiky chcípnul kůň, když jste na něm jel do školy?!”
Student rozhodí rukama: „Ale vůbec ne. Jel jsem do školy osmičkou, ale na náměstí Republiky musela tramvaj zastavit, protože tam leželi dva chcíplí koně!”
Do třídy uprostřed hodiny vpadl ozbrojený terorista s kulometem v jedné a granátem v druhé ruce. Učitel se raduje: „Konečně ticho!”
„Jaká kapalina se vypařuje nejrychleji?” zeptal se chemik.
Kluci sborem odpovídají: „Pivo!”
Soptí o hodině chemikářka: „Horáčku, mě nezajímá, že lezli tam a onam, ale železitan!”
Učitelka opravuje páťáky: „Sourozenci Gondíkovi, ne Gombíkovi - Knoflíkovi!”
„Kamaráde, to maso k tomu obědu je ale tvrdý,” povzdechl si vysokoškolák, „já ho snad dám radši psovi.”
„Ale to je přece náš pes!”
Zlobí se učitelka při geometrii: „Třicet sedm stupňů, ne třicet sedm na nultou!”
Ve škole: „Pepíčku, kdo ti pomáhal s domácím úkolem?”
„Nikdo, paní učitelko.”
„Pepíčku, nelži! Kdo ti pomáhal s domácím úkolem?”
„Tatínek.”
„Tak mu vyřiď, že Wolker byl Jiří, a ne Johnny.”
Pan učitel k malému Pepíčkovi: „Pepíčku, dám ti dva králíky a ještě tři králíky - kolik jich budeš mít?”
„Šest!”
„Počítej ještě jednou - dva králíci a tři králíci - kolik to je?”
„Pět.”
„No vidíš - dám ti dva králíky a tři králíky - kolik jich budeš mít?”
„Šest!”
„Jak to?”
„My totiž doma už jednoho máme!”
Učitelka na základní škole vyhlásí soutěž: „Děti, kdo mi zítra nejlépe vysvětlí, jak chodí děti na svět, za odměnu pojede na výlet do Vysokých Tater.”
Pepíček se na to doma zeptá a jeho matka, osvícená dáma, podá vysvětlení: „To máš jako s jablíčkem. Jablíčko má semínka, z těch vyrostou zase nová jablíčka a ta mají zase semínka... a tak to jde stále dokola.”
Druhý den se učitelka ptá a děti odpovídají.
Jirka: „Myslím, že děti nosí na svět čáp.”
Učitelka: „Tak se zase posaď.”
Petřík: „Podle mě nosí děti na svět vrány.”
Učitelka: „To asi také není to pravé. Kdo má něco lepšího?”
Pepíček si vzal do školy jablíčko, aby vše názorně vysvětlil. Stoupne si, stále si ho přehazuje v kapse u kalhot a říká: „Tak já vám ho tedy ukážu.”
Učitelka ho však rychle zastaví: „Zadrž, vyhrál jsi!”
„Máme mít historii,” zlobí se na malého humoristu třídní, „ne vyprávění historek!”
„Trepka velká se vyskytuje u nás doma v botníku,” říká při biologii Pepíček, „taťka má totiž nohy dvanáctky.”
„Co se asi stalo, když po ulici pobíhá hysterická matka s prázdným kočárkem, Franto?”
„Nakoupila už všechno, ale na samotné dítě jí nevyzbyly peníze.”
„Jakže za pět?!” rozčiluje se mladý student. „Vždyť jsem tu tečku narýsoval správně!”
„Kde máš prověrkový sešit?” zeptá se Janka Kořalky fyzikář.
„Když jsem dostal tu jedničku, dal jsem ho kolovat po příbuzných... a už se mi nevrátil!”
„Jirko, gratuluji, dneska jsi po dlouhé době nepřišel pozdě,” chválí žáka učitelka.
„Jo, já myslel, že začínáme o pět minut dřív!”
Paní učitelka se ptá: „Pepíčku, kde máš žákovskou?”
„Náš pes mi ji snědl.”
„Nelži, psi papír nejedí!”
„Ale když musel, tak ji žral!”
„Řekni taky něco jiného než jistě.”
„Jistojistě!”
Ve třídě se rozdávali peníze, které zbyly ze školy v přírodě. Učitelka volala děti jménem ke stolu: „Anička, Barunka, David... Robert!”
Ze třídy se ozvalo: „Ten tu není!”
„Já mu to vezmu,” nabídl se hned hlas v zadní řadě.
Učitelka souhlasila, dotyčný peníze vzal - a Robert už je nikdy neviděl!
Učitelka oznamuje prvňáčkům: „Kdyby se některému z vás chtělo při vyučování čurat, tak zdvihněte pravou ruku.”
„Prosím, paní učitelko,” namítá Vojtíšek, „pravá ruka mi stejně hovno pomůže!”
„Matkou Ježíše Krista byla panenka Maria, že, paní učitelko?”
„Ano, to byla.”
„Tak jak to, že mi tvrdíte, že jeho otcem nebyl Mário?”
„Měla už jsem tady hodně tatarů,” konstatuje učitelka, „ale ty jsi jediný, Manso, kdo to má úředně potvrzené v rodném listě...”
Ředitel jedné menší střední školy měl velké problémy s dospívajícími slečnami, kterým se zalíbilo používání rtěnky. Když si ji na dámských toaletách patlaly na rty, vždy při tom zanechávaly obtisky na zrcadle. Situace už se stávala neudržitelnou, a tak se ředitel rozhodl razantně zakročit.
Zavolal si všechny dotyčné slečny a odvedl je na toalety. Tam už čekal školník a ředitel dívkám vysvětlil, že si zcela jistě neuvědomují, kolik práce mu dá každý večer zrcadla umýt. Poprosil ho, aby slečnám svoji namáhavou práci předvedl. Školník vytáhl ze skříně dlouhé koště, namočil ho v nejbližší záchodové míse a začal zrcadlo pucovat. Od toho dne se na něm už žádný obtisk neobjevil.
Učitel: „Kolik je 62 568 x 76 239?”
Student: „Z hlavy?”
Učitel: „Samozřejmě, že z hlavy!”
Student: „Tak to nevím.”
Učitel: „Tak si jdi sednout.”
Student: „A kolik to tedy bylo?”
Učitel: „Počkej, skočím si pro kalkulačku.”
Podrobné statistiky
Web používá cookies. OK Info